Výukový program – „Nicholas Winton – Síla lidskosti“

Ve čtvrtek 24. 3. se žáci 2. stupně zúčastnili výukového programu, který necílí jen na tématiku holokaustu a 2. světové války, ale především na stránku etickou. Pořad měl obrovský přesah i do dnešní doby a poukazoval na důležitost dobrých lidských vlastností, které jsou součástí každého z nás.                                                                                                                                               M. Prošková

UKÁZKY PRACÍ ŽÁKŮ

Útěk

Slyším výbuch – velký šok,

není slyšet ani krok.

Náhle výkřik, rychlý běh,

nemohu popadnout dech.

Zástup lidí u vlaku brečí,

prosí, na kolenou klečí.

Poslední pusu, objetí,

Přec správnou věc musejí dělati!

                                                                                                        žákyně 8. A

Nicholas Winton

Dokument o panu Nicholasovi se mi moc líbil. Zobrazoval tehdejší život v dané době. V dokumentu se dozvídáme, proč to všechno dělal a co všechno hodlal riskovat, jen aby zachránil děti. Jeho skromnost a vůle je skutečně dojemná. Snímky, které zachycovaly všechno, co se dělo, byly pro mě velmi emotivní. Jen představa o tom, že by se mi to stalo, je strašná. Proto doufám, že lidstvo se z těchto strašných chyb, které udělalo, poučí a na světě se nám bude lépe žít.

                                                                                                        žákyně 8. A

…Věděla jsem, že bude další válka. Věděla jsem, že ji tady nemohu nechat. Věděla jsem, že ji musím nechat jít. Mé srdce říkalo ale něco jiného. „ Zase se uvidíme.“  „Na druhé straně,“ pošeptala jsem jí do ouška.

Mé srdce říkalo ne, ale neposlouchala jsem ho. „Užívej života, Alžbětko,“ řekla jsem s posledním přitisknutím ruky na sklo lokomotivy. Věděla jsem, že už ji nikdy neuvidím.

Věděla jsem, že smrt přichází, a tak jsem ji přijala. „Potkáme se na druhé straně, Alžbětko.“…

                                                                                                        žákyně 8. A

Před nějakou dobou na naše území vnikli Němci. Jsme Židé a nacisté nesnáší Židy. Chtěli po nás, abychom nosili hvězdy na našich kabátech. Jednoho dne jsem slyšela o jednom muži, který chtěl zachránit židovské děti před jejich osudem. Nevěděla jsem, co vše má v plánu, pouze to, že je chce poslat vlakem do nějaké země, kde na ně budou čekat noví rodiče. Vždy jsem chtěla pro svoje dítě to nejlepší, a proto jsem ho tam chtěla poslat….

 Dnes je ten den a já se s mým synem loučím před vlakem. Slzí mi oči, ale vím, že je to pro jeho dobro. Odchází na vlak a já už vidím pouze jeho boty. Po nějaké době ho vidím koukat z okna. Vlak se začal pomalu rozjíždět a já jen mávala. To byl den, kdy jsem naposledy viděla svého syna.

                                                    žákyně 8. A